Historie muzea
Dne 1. října 1887 byl založením spolku "Gebirgsverein zu Kamenz" položen základní kámen přírodovědného a prehistorického výzkumu v Kamenci. V hotelu Hutberghot, který byl otevřen v roce 1895, byla pro spolek Gebirgsverein zařízena místnost. Zde našly své první místo různé předměty ze sbírek z oborů geologie, zoologie, botaniky, archeologie a kulturní historie.
První myšlenky na založení vlastivědného muzea Kamenec se objevily ve 20. letech 20. století. Především díky úsilí městského archiváře Dr. Gerharda Stephana bylo v roce 1931 založeno muzeum historie města, v němž byly zpočátku shromážděny a vystaveny mnohé historické a prehistorické sbírky města. V této době byly také zahájeny první cílené rozšiřování sbírek a výzkumné práce v oblasti kulturních dějin.
Od 30. let 20. století se přírodovědným výzkumem zabývá kamenecká pobočka přírodovědné společnosti "Isis" (Budyšín), která v roce 1939 převzala i sbírky spolku Gebirgsverein. Počátek 2. světové války znamenal hluboký předěl ve sběru a zpracování vlastivědného materiálu. V roce 1943 bylo muzeum historie města uzavřeno. V prosinci 1944 se Kamenec konala poslední schůze přírodovědné společnosti "Isis". Jak přírodovědné, tak historické a prehistorické sbírky musely být během válečné vřavy několikrát zabaleny a přestěhovány.
Teprve počátkem roku 1954 byly přírodovědným a historickým sbírkám přiděleny prostory na radnici, kde byly již o rok později zpřístupněny veřejnosti. Brzy se ukázalo, že nové umístění nemůže být trvalým řešením. Některé části sbírky musely zůstat v Lessingově domě a Lessingově škole (Lessinghaus, Lessingschule).
V roce 1957 se městská rada v Kamence rozhodla dát muzeu k dispozici Ponickauhaus, jeden z nejstarších domů ve městě. Možnost přestěhování muzejních sbírek do Ponickauhausu souvisela s přáním vytvořit "řádné" vlastivědné muzeum. V Ponickauhausu však stále bydlelo deset rodin, sídlily zde kanceláře advokáta, mlynářského a pekařského družstva a v přízemí byl provozován krám.
Když byly v roce 1959 muzeu předány první dvě místnosti, nebylo v nich místo pro řádný provoz muzea. Dům byl postupně převeden na muzeum a přebudován.
V roce 1961 byla v prostorách bývalé prodejny otevřena první stálá expozice. Současně byly shromažďovány a rozšiřovány sbírky, vznikla oddělení biologie, geologie a kulturní historie, čímž dům postupně získal tvář vlastivědného muzea.
V roce 1968 následovalo přejmenování na "Museum der Westlausitz Kamenz". Název dokumentoval západní Horní Lužici jako hlavní těžiště práce muzea také navenek.
V roce 1977 se z Ponickauhausu odstěhovala poslední rodina. V témže roce vyšla první publikace muzea.
V letech 1978/79 se díky rekonstrukci bočního křídla rozšířily a zmodernizovaly výstavní prostory. Zoologická sbírka byla umístěna v podkroví, zatímco zřízení taxidermické dílny v přízemí poskytlo zoologickému oddělení výrazně lepší pracovní podmínky.
V 80. letech 20. století se muzeum vedle přírodovědných muzeí v Drážďanech a Zhořelci etablovalo jako důležitý základ přírodovědného výzkumu a vzdělávání ve východním Sasku. Zvláště silnou stránkou muzea byla spolupráce s dobrovolnými ochránci přírody a památkáři v rámci svazu Kulturbund, která umožnila úzké propojení rozšiřování sbírek s vědeckým zpracováním. S politickým vývojem po roce 1989 byly obsahové a vnější rámcové podmínky znovu podrobeny zkoušce.
V roce 1991 přešlo Muzeum Západní Lužice jako regionálně zaměřené muzeum pod správu okresu Kamenec. Velké společenské změny si vyžádaly důkladné promyšlení a ideové přehodnocení pracovních metod a struktury muzea. Byla to doba nových začátků a změny orientace charakterizovaná ekonomickými problémy a moderními koncepty.
S podporou Německé spolkové nadace pro životní prostředí (Deutsche Bundesstiftung Umwelt) byly rozšířeny sbírkové a pracovní prostory muzea v podobě prohlídkového depozitáře ve vzdělávacím centru Kamence na ploše 1500 m2. Otevřením Sammelsuria v létě 2000 získalo muzeum moderní badatelské a sbírkové možnosti.
2000-2002: Nová tvář Ponickauhausu. Elementárium, které bylo koncipováno jako živý dům vědy, je nyní přístupné veřejnosti od sklepa až po střechu.
Souběžně s přebudováními Elementária renovovalo město Kamenec i naproti stojící Malzhaus. Zde byly vytvořeny depozitáře a výstavy pro sbírky zaměřené na historii města. Skleněný most do Elementária propojil obě muzejní budovy, takže od roku 2004 mohou návštěvníci procházet rozmanitými světy obou muzeí.
